Moje evangelium
Poslední neděle posloucháme krásné příběhy o tom, jak se to stalo, že jsi se stal věřícím. Oceňuji vaši odvahu stoupnout si za mikrofon a sdílet s námi příběh vlastního života. Mnozí z vás jsou velmi osobní, otvíráte zranitelné oblasti a moc vám za to děkuji. Nečekal sem to a jsem nadšený. Život je plný zvratů a potřebujeme si připomínat, co Bůh už v našem životě udělal. Někdy na to zapomínáme, říkáme si, že to už bylo dávno a že čelíme současným výzvám, ve kterých nám předchozí poznání Boha nestačí. Krásou příběhů je, že slyšíme, jak si Bůh poradil s každou situací, ve které jsme tenkrát ocitli. Pro někoho to byla nemoc, pro jiné hledání smyslu života, hledání hlubších přátelství. Někdo potkal Boha náhodou a někteří se chtěli vymanit z přesvědčení rodičů křesťanů a sami nakonec zjistili, že Ježíš je opravdu živý. Slyšeli jsme již 11 příběhů včetně hostů Pavla a Jitky. Každé setkání s Bohem má svůj náboj, ale nestačí nám na celý život. Potřebujeme čerstvé a nové zkušenosti.
Čtyři biblická evangelia ukazují, že Ježíš je součástí každé životní okolnosti, pokud ho do ní pustíme. Každý z pisatelů také prožívá zkušenosti s Bohem jinak, klade důraz na jiné události, fascinuje ho jiný aspekt Boží velikosti. Racionální lékař Lukáš přinesl jiný obraz Ježíše než Jan, pro kterého jsou důležité emoce, přináší nejdelší rozhovory a více prožívá různá setkání. Např. setkání s ženou u studny ve 4. kapitole je rozborem života jedné ženy, která vzápětí přivede celou vesnici, aby se všichni podívali na Ježíše. Jan si všímá souvislostí, ale u Marka nic podobného nenajdeme. Marek přináší situaci za situací, se vším se vypořádá během pár řádků, je to akční trhák.
Prosincová mini série Moje evangelium je pozvánkou k tomu, že každý z nás pomyslně píšeme další příběhy, své vlastní evangelium – podle Martina, Elišky… Na Bohu nás fascinuje něco jiného než ostatní a je to tak v pořádku. Apoštol Pavel několikrát opakuje sousloví „vzkříšený Kristus“ – to je moje evangelium. Akčního Pavla fascinuje zázračná moc, hladoví po Božích zázracích. Jan 7x ukazuje, kým je Ježíš, píše: „já jsem chléb života, já jsem pravda, cesta a život, já jsem vzkříšení a život, já jsem dobrý pastýř…“ Podle toho, s kým mluvíme, jak prožíváme svůj vlastní život, máme své důrazy evangelia, své příběhy, které můžeme sdílet. Pravda o narození Ježíše, záchraně, vítězství nad smrtí a hříchem je stále stejná, ale v ústech každého z nás ožívá jinými slovy.
Ježíš sám se narodil do tehdejší kultury, přizpůsobil se jí a respektoval ji. I my přizpůsobujeme to, jak mluvíme o své víře, lidem, kteří žijí okolo nás. Abych byl více konkrétní, moje vlastní důrazy víry, to, čím mne Bůh fascinuje, je: Bůh jako stvořitel každé disciplíny života – všechno, co máme před sebou, vymyslel On, veškeré technologie, sporty i rozmanitost lidských vztahů. Je nejlepší fotbalista, programátor, prodejce, grafik, herec a přítel. Můžeme se s ním spojit právě tam, kde jsme, skrze to, co umíme. Bůh nás překvapí právě v našem odvětví. Tímto směrem se s lidmi modlím a postupně jim odhaluji další části evangelia. Stejně jako bibličtí evangelisté. Popisují, jak Ježíš žil v běžných situacích. Připravují si půdu na finále, kdy se Ježíš blíží ke kříži, ke smrti, a pak se slavně vrací. Než však lidem ukážeme toto slavné vítězství, přinášíme své evangelium – dobré zprávy o Boží přítomnosti v každém aspektu našich životů. To buduje víru a otvírá lidem cestu k přijetí té bláznivé části, kdy Bůh tak miloval svět, že dal jediného syna, aby každý, kdo přijme jeho vítězství nad smrtí a hříchem, které se bláznivě děje na kříži, a jeho následné vzkříšení, stává se Božím dítětem. Modlím se, abyste v prosinci mohli sdílet svůj příběh minimálně s jedním novým člověkem.
Martin Penc